Psychologie a křesťanství

Pobočka: Praha
Místo konání: Praha

Pro dva nastávající semestry 2016/2017 jsme si pro vás připravili cyklus přednášek s názvem Psychologie a křesťanství.

Přednášky jsou členěné do tří bloků. Hlavními řečníky budou vedoucí různých církví a křesťanští psychologové, kteří nás tématem přednášky provedou. Jako doprovodní přednášející vystoupí věřící studenti, kteří budou sdílet svá osobní svědectví a postřehy. Součástí bude také diskuse, při které se studenti a další účastníci budou moci ptát na to, co je zajímá

První přednáška z chystaného cyklu s názvem Psychologie a křesťanství bude mít téma „Psychologie: S Bohem a bez Boha“. Proběhne 2. 11. 2016 od 19:00 hodin ve Studentském klubu Celetná. 

V dalších setkáních budeme například řešit, na jaké oblasti v životě má víra vliv. A dotkneme se i vztahu psychologie a křesťanství, přičemž bude nastíněno, jakým způsobem je možné využít poznání víry v oblasti psychologie.

První přednáška „Psychologie: S Bohem a bez Boha“

 

Úvodní přednáška nabídne účastníkům náhled do života věřících křesťanů a toho, jak vnímají svět. 

bližší informace na FB události https://www.facebook.com/events/197665977334708/
datum konání akce středa 2. listopadu 2016
délka akce 19:00 – 22:00

místo konání akce 

Studentský klub Celetná, Celetná 20, Praha 1


Vznik projektu

 
Nápad k těmto přednáškám vznikl v průběhu mého studia psychologie. Nastřádaly se mi rozhovory o tom, jak já jako křesťanka vnímám svět a jak se dívám na některé otázky týkající se psychologie. Dotazy a konfrontace mé víry přicházely již na základní škole. Nikdy jsem se netajila tím, že jsem věřící, ale občas jsem si přála, aby na to spolužáci zapomněli. Věděla jsem, že mé chování sledují, a když jsem udělala chybu, velmi mě to mrzelo, protože jsem měla pocit, že tím dělám Bohu špatnou reklamu. Až později jsem pochopila, že není ostuda udělat chybu, ostuda je ji nepřiznat.

 

Přínos křesťanské psychologie

 
Nyní bych ráda nastínila, v čem vidím přínos křesťanské psychologie. Zvláště v zahraničí, ale již i u nás fungují křesťanské psychologické poradny i celé školy vedené na základě biblického odkazu. V křesťanské psychologii vidím potenciál zejména v tom, že kromě bio-psycho-sociální roviny pro ni existuje ještě rovina spirituální, se kterou také můžeme pracovat.
 
Možná jste nevěděli, že mezi křesťany se vede stálá debata, zda jsou duševní nemoci založeny na fyzickém a duševním základu nebo jsou způsobeny duchovními silami. Přirovnala bych ji k rozporu nativismu a empirismu v psychologii či chcete-li získanému vs. vrozenému. Uvážím-li však složitost lidského mozku, vlivy prostředí na naši osobnost a stejně tak i sociální a kulturní dopad na naše životy, nezbývá mi než uznat, že patologii nelze jednoduše redukovat na otázky morálky nebo hříchu.
 
Na druhou stranu jako křesťanka beru v potaz také to, že lidé jsou v důsledku svého chování vzdáleni od Boha. Toto vzdálení způsobuje poruchy, nemoci a hřích jako takový. Jistě není v našich silách odstranit všechnu patologii, ale vrátím se k již zmíněnému bio-psycho-socio-spirituálnímu modelu, který obsahuje jak naši zkaženost, tak naši hodnotu.
 
Hlavní myšlenkou křesťanství je proměna srdce. Proměna ve smyslu uzdravení duševních zranění, odpuštění druhým i sobě samým či pokání. Tato slova většinou u lidí vyvolávají odpor, protože v nich cítí nutnost vlastní proměny. Já v nich naopak vidím příležitost, jak dosáhnout duševní svobody a uzdravení. Nepochybuji o užitečnosti výzkumů, terapeutické praxe a psychologie jako vědy. V rámci studia však nabývám dojmu, že zatímco psychologii se úspěšně daří redukovat symptomy, nedaří se jí duševní nemoci úplně odstranit. Vím, že se pohybuji na tenkém ledě. V očích vědy bych byla jistě již odepsána, ale díky vlastní zkušenosti musím říci, že věřím na zázraky.
 
Jednou z cest, jak poznat základy křesťanství, je vést rozhovory s křesťany a sledovat jejich chování. Označení křesťan doslova znamená „následující Krista“ a lidé tak byli nazváni pro své skutky, chování a řeči, kterými se podobali Kristu. Ač je naše víra očím skryta, naše skutky jsou viditelné a víru buď potvrzují, nebo vyvracejí. K tomu najdeme odkaz v Bibli, kde se píše, že ovocem Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání (Gal 5,22). Vysvětlení je jednoduché – slovo „ovoce“ odkazuje k Ježíšovu přirovnání člověka ke stromu, jehož činy jsou pak ovocem. Ačkoli se v Bibli také píše, že víra bez skutků je mrtvá, má víra není založena na mých skutcích, ale na vztahu s Bohem.

Po celou dobu studia psychologie nás učí, abychom byli „vědečtí“. Jistě to není od věci a psychologie taková musí být, aby obstála na poli věd. Co však obdivuji na víře je, že se nesnaží o vědeckost. Víra je naopak naprosto osobní a to stejné mohu říci i o Bohu samotném. Jeho cílem není někoho přesvědčit, Jeho působení je dobrovolné. A ve stejném duchu bych chtěla vést i přednášky. Dát lidem možnost poznat, jak žijí a přemýšlejí křesťané a vytvořit si na tento pohled i víru svůj vlastní názor.
Kontaktní osoba:
Noemi Follerová
noemi@foller.cz
Soubory ke stažení:
Registrace Registrace je ukončena z důvodu naplnění kapacity.
Kontaktní osoba:
Noemi Follerová
noemi@foller.cz